Domácí zabíjačka

Stanislav Baše

V naší početné rodině byla velká spotřeba masa, i když za mého mládí se dělalo maso k obědu jen ve čtvrtek a v neděli. Jiné dny bylo jídlo bezmasé. K tomu účelu se vykrmovali pro domácí spotřebu prasata, tzv. krmníci, kteří dosáhli váhy aspoň 130 až 180 kg, aby měli hodně sádla a maminka je krmila dobrým žrádlem, někdy i mlékem, aby maso bylo chutné.

Takto vykrmený sádelnáč se zabíjel v zimě, obyčejně, když nastaly mrazy, aby maso dlouho vydrželo, protože v té době ledničky ještě nebyly a bylo nutno maso nasolit, aby déle vydrželo, nebo vyudit.

Zabíjačka, to byl pro mne svátek. To jsem nešel do školy, abych mohl přičumovat a nic  mi neuteklo. Pan učitel to omluvil, protože mi v učení den nechyběl a pak stejně dostal vejslužku, které byl moc rád.

Ráno kolem 7 hodiny přišel řezník a strýc Jarkovský, který měl za manželku maminčinu sestřenici z Dvakačovic a tak jsme byli přátelé, pro které strýc Jarkovský vyhověl při zabíjačce, jak to bylo u nás potřeba. Na plotně se vařily hrnce vody na maso, v kotli se vařila voda na opaření prasete. Strýc Jarkovský obyčejně přišel s humorem, takto veselá kopa, který uměl bavit své hosty v hospodě a i u nás byl samá švanda, maminka byla pro něj švaříšková sem, švaříšková tam a tak poroučel a běhal sem tam a připravoval vše potřebné k této velevýznamné práci.

V chlévku uvázal prase za zadní nohu na provázek a vyvedl jej ven. Praseti se nechtělo, kvičelo a rádo by se bylo vrátilo do chlívka. Ale co naplat, jeho hodina udeřila a tak muselo chtěj nechtěj ke hnoji k neckám, kde mělo být opařeno.  Dostalo sekyrou ránu do hlavy, skácelo se v omráčení a než se mohlo vzpamatovat, podřízl mu strýc na krku hlavní tepnu, u které vypustil krev do mísy a ta se slévala do hrnka, kde už jeden pomocník, bratr Miloš nebo Bohuš míchal krvelačnou krev, aby se nesrazila a mohly se s ní obarvit kroupy. Velmi jsem obdivoval strýce, že dokázal někdy napít se teplé prasečí krve z mísky, jak ji držel praseti u rány v podkrčí. Praseti vyteklo 5- 6 litrů krve, prase znehybnělo, bylo hozeno do necek, posypáno tlučenou kalafunou a tupou stranou nože opařená kůže oskrabána, takže prase bylo pěkně čisťoučké a připravené k pověšení na krumpolec v síni, kde u stropu byl k tomu účelu již připevněn silný hák, na kterém prase pak viselo a bylo kucháno. Strejda jej rozřízl na břiše, střeva odnesl na štok do kuchyně, odřízl hlavu, kus předních nohou a dal ji vařit do hrnců na plotnu, připravuje tak ovar a maso do jaternic.

Střeva byla oddělena, v neckách pro paření prasete obrácena, jejich obsah vymeten na hnůj a střeva musely prodělat očistnou procedůru, která dala hodně práce. Někdo z bratří pral střeva drhnutím ve sněhu nebo ve vodě s ledkem, aby všechen nepříjemný zápach ze střev zmizel a mohly se do nich pak plnit jaternice a jelita. Do vyčištěného žaludku se pak plnilo drobně krájené maso, játra a ledvinky, které obarveny trochu krví vařily se jako presvuřt v hrnci po uvařených jaternicích.

Když bylo kolem 10té hodiny maso v hrncích uvařeno, nastalo servírování ovaru. To byla tak zvaná největší pochoutka ze zabíjačky. Strejček poděloval nás všecky okolo stolu kousky vařeného masa, dal kousek podkrčí, kousek rejpáčku, kousek ledvinky, kousek jazyka, zkrátka co komu nejlépe chutnalo. K masu se servíroval kyselý křen, chleba, pivo, na cukroví, které bylo také nachystáno, neměl ten den nikdo apetit. Co z vařeného masa zbylo po obědě, obral strejda na vále, oškrabal kosti a pomocí zvláštních nožů tzv. trojdílné kolibky, rozsekal na drobné kousky. K nim přidal trochu rozsekaných nadrobno jater, trochu namočené housky, koření jako pepř, sůl, zázvor, nové koření, majoránku, smíchal všechno dohromady a začal plnit nakrátko pokrájená a na jednom konci zašpejlovaná střeva. Špejlovat střeva muselo několik lidí, jak rychle je uměl plnit a to neměl žádný strojek, ale jen mačkáním v ruce nabíjel jaternice jednu za druhou, až jich bylo 80. Ty pak dal vařit na 10 minut do hrnka a přísně nařídil hlídat hodiny, aby jaternice nepopraskaly. Pak se vyndaly cezákem na prkénko, kde chladly a byly pak roznášeny jako vejslužka, pozornost, sousedům, přátelům a známým.

Po výrobě jaternic přišly na řadu kroupy. Ty se musely uvařit den před tím, nechat pěkně vystydnout, aby se nezapařily, nezkysly, pak je strýček dal na vál, obarvil je krví, osolil, okořenil, omastil sádlem ze škvarků a nechal péci na pekáčích na plotně až do hněda. Kroupy, jaternice, jelita, tj. kroupy vařené v tlustých střevách, polévka z jaternic a z masa, které byly 2 velké hrnce, se roznášely jako pozornost, resp. vejslužka ze zabíjačky. ti co dostali od nás vejslužku když sami doma zabíjeli, opláceli tuto pozornost vrácením výslužky, takže tato pochoutka byla u nás během zimy často. Kroupy, jaternice, vepřová pečeně s kyselým zelím je tradiční vesnické pohoštění, na které byli zváni přátelé naši, když nepřijeli, výslužka se jim dovezla.

Odpoledne, když maso ztuhlo, rozparceloval strejček prase odborně na díly. Nařezal šrůty v hodné k naložení a uzení, oddělil sádlo ze hřbetu a střev ke škvaření na čisté sádlo, které vydrželo dlouho do léta na mazání chleba, kosti byly uloženy zvlášť na vaření dobrých polévek, asi 20 šrůtů bylo naloženo do soli a do láku a po třech týdnech posláno k Jarkovským do udírny na vyuzení. To byla ta největší bašta z prasete. Uzené nožky byly pověšeny na komůrce na špejchaře na hřebíky do průvanu, aby maso neplesnivělo a dlouho vydrželo. Konsumace uzeného se pak dála buď pečením s kyselým zelím, nebo se dávalo na chleba místo másla nebo sádla.

Jedno prase k zásobení naší rodiny bylo ovšem málo a tak během zimních měsíců padly 2 i 3 prasata, aby byla zásoba uzeného špeku, sádla v hrncích na maštění a mazání chleba, protože vlastní výrobek byl lacinější než je pak chodit kupovat k řezníkovi. Také jsme chodili kupovat vepřové maso k řezníkovi, ale to bylo v létě. Nebo jsme kupovali hovězí či telecí maso, protože se hovězina doma nezabíjela.

Zbytky masa a kůží zpracovávala maminka na tzv. sulc, který okořeněný, s cibulí, a tlačenkou, byl zvláštní pochoutkou, jež také v cizině nedosahuje té kvality a chuti, jako to bylo doma. Udělat dobrý voňavý sulc je taktéž umění a je to trvanlivá věc, která v zimě vydrží dost dlouho a zachraňuje od zkázy maso, které by volně dostalo pachuť. Neboť i nasolené maso určené k uzení, když se po 3 týdnech peklo, už nebylo tak dobré jako čerstvé.

Z prasečího měchejře močového, který se sušil na bidle nad kamny si tatínek dělával pytlík na tabák do fajfky, nebo blan užívala maminka k potahování sklenic se zavařeninou.

Uzené maso u nás muselo být střeženo, mělo-li se zachovat na delší dobu. Proto bylo zamčené na komůrce na špejchaře a klíček měla maminka, která s ním hospodárně zacházela. Když šla na špejchar do komůrky, tak jsem už číhal, abych šel s ní a vymořil kousek líbového uzeného, které se nechalo jíst i bez chleba.

Kvalita uzeného masa od strejčka Jarkovského byla výtečná. Předcházelo mu nejen dobré naložení masa před tím do láku, ale také zvláštní prosolení, které dělal on před jeho pověšením do udírny a pak jej zprudka během jednoho dne vyudil, takže maso bylo jako upečené, čisté nesmrdělo sazemi, tak jako mnohým lidem, kteří jej udili v komíně a kam na maso létaly všecky saze z komína.

Také ostatní uzeniny od Jarkovských, ať to byly uzenky nebo salám, byly výborné kvality a dodnes na ně vzpomínáme jako na raritu, která nesnese srovnání s tím šmejdem, který dnes vyrábí socialistický průmysl v Březhradě.

Z deníků Stanislava Baše, kronikáře obce Mokré

Rodiče Bašovi 3

Na fotografii rodiče Stanislava Baše – Anna a Jan Bašovi

 

Zpět na Život na statku

Menu

Úspěchy obce a knihovny

http://www.obecmokre.cz/kronika/index.php?nid=4986&lid=cs&oid=2546105

Mokré na internetové encyklopedii COJECO

http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=141965&s_lang=2&title=Mokr%E9

Mokré na WIKIPEDII

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mokr%C3%A9

Rychnovský deník

Mokré v regionálním deníku

http://rychnovsky.denik.cz/hledani/?dotaz=mokr%C3%A9&server=rychnovsky.denik.cz

Internetový časopis Místní kultura

...a Mokré na Místní kultuře

http://www.mistnikultura.cz/search/node/mokr%C3%A9

Kroniky a kronikáři

Web pro kronikáře

http://kronika.sf.cz

AKRON

Sdružení kronikářů a archivářů

http://akron.webmate.cz/index.php

KRAJANSKÉ LISTY VE SVĚTĚ

AUSTRÁLIE

http://www.cechoaustralan.com/

CHORVATSKO

www.jednota.hr

CANADA

http://17.zpravy.ca/

CzechFolks.comPlus

http://czechfolks.com/

Jak žijí Češi ve světě?

http://www.ceskekoreny.cz/

Český dialog

http://www.cesky-dialog.net/

Asociace nositelů legionářských tradic ANLET

http://www.anlet.cz/

Historický kaleidoskop časopis

http://www.historickykaleidoskop.cz/

Národní kronika

Národní kronika logo

Pravidla českého pravopisu

http://www.pravidla.cz/

Zkratky

http://www.zkratky.cz/

Slovník cizích slov

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/

POZOR!

Příručka pro případ ohrožení

http://www.obecmokre.cz/kronika/index.php?nid=4986&lid=CZ&oid=2179723

http://www.zachranny-kruh.cz/

Fulltextové vyhledávání

Archiv českého webu

Stránky archivovány Národní knihovnou ČR

http://www.webarchiv.cz/Nové stránky starých digitalizovaných kronik obce Mokré - klikněte zde!

http://mokre.nase-kronika.cz/

Emil Musil Daňkovský patron knihovny

Kresba Emil Musil Daňkovský

Překlad stránek

http://translate.google.com/translate?hl=cs&sl=cs&tl=en&u=http%3A%2F%2Fobecmokre.cz%2Fkronika%2F

Kronikářka obce Mokré

Dagmar Honsnejmanová

Obec Mokré
Mokré 12
517 71 České Meziříčí

Tel.: 494 661 303
Mob: 601 339 859

E-mail:
kronika.mokre@seznam.cz

Znak obce Mokré

Znak obce

Vydané knihy k prodeji

Kniha Obec Mokré v dějinách i současnosti 1390 - 2010

Mokré kniha obálka jpg.jpg

Mokerský receptář - titulní strana.jpg

Pohlednice k slavnostnímu odhalení znaků na obecním úřadě a knihovně

Pohlednice Mokré 2012 web.jpg

Pohlednice k výročí 620 let od první zmínky o obci Mokré

Pohlednice 2010

Pohlednice k výročí 120 let knihovny v Mokrém

Pohlednice k výročí 120 let knihovny v Mokrém

Pohlednice k výročí 125 let knihovny v Mokrém

Pohlednice k výročí 125 let knihovny - 2014

Pohlednice k výročí 130 let knihovny v Mokrém

Pohlednice 130 let knihovny 2019 E.M-D.jpg Pohlednice 130 let knihovny 2019 Mokřinka.jpg
aa-010[3].gif

WEB obec Mokré

www.obecmokre.cz

Mokerský zpravodaj

www.obecmokre.cz/zpravodaj2

Knihovna U Mokřinky

www.obecmokre.cz/knihovna

Logo Kroniky

Kronika

Triglav

http://www.obecmokre.cz/kronika/index.php?nid=4986&lid=cs&oid=3839473

Stoletý herbář

Barevná kopie je k zapůjčení v knihovně

http://www.obecmokre.cz/kronika/index.php?nid=4986&lid=cs&oid=672212

NÁVŠTĚVNÍ KNIHA - dotazy, připomínky, náměty nebo třeba jen vzkaz, můžete psát zde panu Emilu Musilu-Daňkovskému, který si vše pečlivě zapíše:

Za všechny příspěvky děkujeme!

http://www.blueboard.cz/kniha_0.php?id=275950&pid=f8e08bh503c8xkm&hid=n5msk3vcr8pikvkfdu6evophpstdjh

Prezentace obce

http://mesta.obce.cz/zsu/vyhledat-9821.htm

Plavba kolem světa

http://www.sailboat-singa.cz/

Starší ankety

Anketa - archiv

Návštěvnost stránek

036975
Ze života obce