Něco z historie kronik

Tyto články jsou pouze pro ilustraci, použila jsem jako zdroj internet, nejsou výsledkem žádného bádání ani zkoumání.

Co jsou to letopisy?

Letopisy, jinak též anály, jsou historická vypravování, jež podávají svou látku pouze chronologicky, rok za rokem, bez účelného roztřídění a bez ohledu na její vnitřní souvislosti. V tom smyslu jsou letopisy počátkem historiografie a my je najdeme na prahu každé historické literatury. Letopisy mají své různé literární typy, v nichž se jasně odráží jejich vznik, staré letopisy orientální mají například ráz a povahu historických nápisů, ze kterých se vyvinuly, letopisy starořímské byly zases založeny na úředních i soukromých záznamech a nesou určité stopy tohoto svého původu. Vestředověku  nás vede vznik letopisů do klášterů, velmi často k prostým kalendářům, tu se pak letopisy stýkají velmi těsně s kronikou. Letopisy a kronika jsou vůbec převládajícím a skoro jediným druhem historické práce ve středověku.

Co je to kronika?

Kronika (z řeckoho chronýkoný) jest dílo dějepravné, stojící na stanovisku prostě referujícím. Od pouhých análů se liší kronika tím, že nehledí již tak přísně k pořádku chronologickému (který však nicméně stále ještě stojí v popředí), dbá více souvislosti osobní, vyznačuje se poněkud umělejší formou. Hranice mezi kronikou a anály není nikterak určitá a žse v praxi často nečiní mezi oběma přesného rozdílu. Dobou kronikářského dějepisu jest především středověk. V novější době jsou kroniky díla dějepisná, která sice stojí obsahově na výši vědy, ale mají směr a ráz výlučně populární.

Kronikáři v Čechách....

KOSMOVA KRONIKA ČESKÁ

Kosmova kronika česká (lat. orig. Chronica Boemorum, v přesném překladu Kronika Čechů) je nejstarší česká kronika, tj. kronika týkající dějin Čechů. Původní text byl napsán latinsky a jeho autorem byl Kosmas, děkan pražské svatovítské kapituly, který kroniku sepsal pravděpodobně v letech 11191125.

Kronika stojí na úplném počátku české historiografie a je obecně považována za jedno z nejvýznamnějších literárních děl, které v českých zemích ve středověku vzniklo. Zároveň je to jeden z nejdůležitějších historických pramenů pro poznání českého raného středověku. Vliv Kosmovy kroniky na poznání českého raného středověku je natolik zásadní, že se někteří historikové pokoušejí vytvořil i tzv. nekosmovské pojetí českých dějin, tj. na základě jiných pramenů zjistit, co se do historiografie dostalo jako Kosmova invence či jeho specifický náhled na svou současnost.

Obsah

KOSMAS

(český duchovní a kronikář)

Kosmas (kolem 1045 -21.10.1125), děkan pražské kapituly, první známý český spisovatel, autor první české latinsky psané kroniky. Jeho Chronica Boemorum líčí české dějiny od nejstarších dob až po rok autorovy smrti. Má význam jak historický, tak umělecký. Kosmas byl výborný vypravěč, vzdělanec, odchovaný antickou kulturou. Psal latinsky, ale uvažoval a cítil jako Čech. Jeho próza je psána hexametry, tj. věty mívají rytmické zakončení, jsou psány bohatým obrazným jazykem. Kronika není pouhým suchým podáním faktů, objevují se v ní dialogy, citáty a zábavné historky.

Kosmas byl prvním autorem, který vyprávěl o příchodů Čechů do země. Příběhy z jeho kroniky později inspirovaly A. Jiráska při psaní Starých pověstech českých a V. Vančuru jako autora Obrazů z dějin národa českého.

Kosmas vycházel ze starších českých pramenů i z ústního podání očitých svědků událostí, na kronice je patrný vliv zahraničních literárních předloh, odráží se v ní však autorům patriotismus. V době, kdy přemyslovská knížata bojovala o český trůn, byl přesvědčen o nutnosti zachování jednoty Čech.,

Kosmas píše o svém životě sám ve své Kronice Čechů

Vyšší vzdělání - na svou dobu neobyčejné - získal v cizině v Lutychu u proslulého mistra Franka Kolínského. Po návratu patřil ke světskému kněžstvu, oženil se s Božetěchou (1091), jejíž smrt zaznamenalo olomoucké nekrologium 23.1.1117, a měl syna Jindřicha. Kosmas byl nejdříve kanovníkem a pak děkanem svatovítské kapituly, jejíž členové se podíleli na práci panovníkovy kanceláře a na její diplomatické a politické aktivitě. Kosmas sám se účastnil po boku biskupa Jaromíra synody v Mohuči, po jeho smrti provázel nově zvoleného biskupa pražského Kosmu a olomouckého Ondřeje. V Ostřihomi, kam jel s dalším pražským biskupem Heřmanem, byl 11.6.1099 vysvěcen arcibiskupem Serafinem na kněze, což asi souviselo s jeho povýšením na děkana kapituly.

Své proslulé dílo začal Kosmas psát až na sklonku života, asi od roku 1119, i když materiál jistě sbíral už dříve. Latinsky psanou kroniku rozdělil na tři díly, když první začíná tradičním stvořením světa a zmatením jazyků pod babylonskou věží, ale vzápětí se dostává k "bájnému vyprávění starců" líčícímu příchod praotce Čecha a mytické počátky Přemyslovců. V dalších dvou dílech dovádí vyprávění, bez něhož by naše vědomosti o českých dějinách byly více než chudé, do své doby a práci na kronice přerušila doslova v polovině věty až Kosmova smrt. Kronika je však i skvělým literárním dílem, a to i v celoevropském měřítku, a čte se místy jením dechem.

Vyprávění z Kosmovi Kroniky Čechů:  Výprava na říp ....

Podle učení geometrů se dělí povrch zemský na dvě polovice, z nichž jednu zaujímá pod svým jménem Asie, druhou Evropa s Afrikou. V Evropě leží Germánie a v jejich končinách směrem k severní straně daleko široko se rozkládá kraj, kolem dokola obklíčený horami, jež se podivuhodným způsobem táhnou po obvodu celé země, že se na pohled zdá, jakoby jedno souvislé pohoří celou tu zemi obklopovalo a chránilo. Povrch této země tenkrát zaujímaly širé lesní pustiny bez lidského obyvatele, zněly však hlasně bzukotem rojů včel a zpěvem rozlilčného ptactva. Zvěře bylo ve hvozdech bezpočtu jako písku v moři nebo jako hvězd na nebi a nikým neplašená těkala cestou necestou, houfům dobytka sotva stačila země. Se stády soumarů sotva se mohlo měřiti i množství kobylek, co jich v létě po polích skáče. Vody tam byly čisťounké a k lidskému užívání zdravé, rovněž i ryby chutné a výživné. Je to divná věc a lze z ní uvážiti, jak vysoko se vypíná tato země, nevtéká do ní žádná cizí řeka, nýbrž všechny toky malé i velké, pojaty arci do větší řeky, jež slove Labe, tekou až do Severního moře. A poněvadž tato země za těch časů ležela nedotčena rádlem a do té doby ještě do ní nevešel člověk, který by se jí byl dotekl, uznávám za vhodnější o její úrodnosti či neúrodnosti pomlčeti než říci něco nezaručeného. Když do těchto pustin vstoupil člověk, ať to byl kdokoli - neznámo s kolika lidmi - hledaje příhodných míst k lidským příbytkům, přehlédl bystrým zrakem hory a doly, pláně a stráně, a tuším kolem hory Řípu mezi dvěma řekami, Ohří a Vltavou, prvá zřídil sídla, prvá založil obydlí a radostně na zemi postavil bůžky, jež s sebou na ramenou přinesl. Tehdy starosta, jehož ostatní jako pána provázeli, mezi jinými takto promluvil ke své družině:

"Druhové, kteří jste nejednou snášeli se mnou těžké trudy cesty po neschůdných lesích, zastavte se, obětujte oběť příjemnou svým bůžkům, jejichž zázračnou pomocí jste konečně přišli do této vlasti, kdysi osudem vám předurčené. To jest ona, to jest ona země, kterou jsem vám - jak se pamatuji - častokrát sliboval, země nikomu nepoddaná, zvěře a ptactva plná, sladkým medem a mlékem vhlnoucí, a jak sami pozorujete, podnebím k obývání příjemná. Vody jsou všude hojné a nadobyčej rybnaté. Zde se vám nebude ničeho nedostávat, protože nikdo vám nebude škoditi. Ale když takový krásný a tak veliký ráj jest ve vašich rukou, rozvažte, jaké by bylo vhodné jméno pro tuto zemi." Ti hned jako z božského vnukknutí zvolali:

"Poněvadž ty, otče, sloveš Čech, kde najdeme lepší nebo vhodnější jméno, než aby i země slula Čechy?"

Tehdy starosta, jsa dojat touto předpovědí svých druhů, jal se z radosti líbati zemi, maje radost, že se má nazývati jeho jménem, pak vstat a obojí dlaň zdvihaje k nebeským hvězdám, takto počal mluviti: "Vítej mi, zemi zaslíbená, tisícerými tužbami od nás vyhledávaná, kdysi v čas potopy lidu zbavená, nyní jako památku lidstvat nás zachovej bez pohromy a rozmnožuj naše potomstvo od pokolení do pokolení."

DALIMIL - DALIMILOVA  KRONIKA

(+ po 1315)

Přes všechno úsilí, které zatím historici vynaložili, zůstává autor první česky psané rýmované kroniky neznámý. Autor je zastáncem a mluvčím české šlechty a podle jeho jednání se soudí, že na příslušníka panského stavu má ojedinělé vzdělání a dosáhl aspoň nižšího duchovního svěcení.

Kronika obsahuje 106 kapitol, které po počátečním vylíčení stavby babylónské věže, zmatení jazyků a rozchodu lidí do různých částí světa podává dějiny Čech od osídlení našeho území praotcem Čechem až po období vlády Jana Lucemburského do r. 1314. V úvodu autor vypočítává a hodnotí kroniky, které mu sloužily jako zdroj jeho práce. Nejvýše hodnotí prastarou kroniku z Boleslavi, z které nejvíce čerpal. Dalšími zdroji byli Kosmovi pokračovatelé, latinské legendy o sv. Václavovi a sv. Ludmile a ústní vypravování kmonových, místních a erbovních pověstí. Autor zdůrazňoval odpovědnost panovníka za osud své země a národa. Celou kroniku prostupuje silné vlastenecké cítění. V úvodu si klade autor za cíl zpracovávat domácí příběhy a omezit tak tehdy oblíbené vyprávění cizích rytířských osudů, zamítá sňatky českých feudálů s cizinkami a výchovu jejich dětí podle cizího vzoru. Zvláště silný je jeho protiněmecký postoj, který ho vede k překonání stavových rozdílů.

Zpracování jednotlivých příběhů je soustředěné, charakteristika postav vyplývá z jejich jednání. Úvahy, rady a kritiky autorovy nejsou samoúčelné, ale vyplývají a prolínají se s vyprávěným dějem. Tvůrce myslí stále na čtenáře, promlouvá prostě, volí přiléhavá přirovnání, nevyhýbá se lidovým výrazům a rčením. Používá bezrozměrového verše o proměňlivém počtu slabik a blíží se tak hovorové řeči. Pro tyto vlastnosti se první česky psaná kronika stala ve všech dobách velmi populární a její význam je trvale aktuální.

V  místní knihovně je k dispozici k prezenčnímu prohlížení:

Dalimilova kronika – pařížský zlomek rukopisu latinského překladu Kroniky tak řečeného Dalimila

(originál uložen v Národní knihovně České republiky, Praha, sign. XII.E.17)

 

Příběhy z Dalimila – pařížský zlomek latinského překladu – Úryvky z Kroniky tak řečeného Dalimila

(originál uložen v Národní knihovně České republiky, Praha, sig.XII.E.17)

 

KRONIKA  ČESKÁ

Václav Hájek z Libočan (+ 18.3.1553 Praha, český duchovní a kronikář)

Autor proslulé Kroniky české V. Hájek z Libočan se narodil někdy koncem 15. století a snad pocházel z rodiny drobné šlechty na Žatecku. Původně kališník, po roce 1521 katolický kněz a asi od roku 1524 dlouholetý oblíbený kazatel v tomášském klášteře na Malé Straně v Praze. Z přízně katolické šlechty se mu dostalo i mnoha výnosných církevních úřadů, kterých však byl postupně zbaven pro neplnění povinností, prospěchářství a pletichy. Poslední léta života strávil v klášteře dominikánek na Starém Městě pražském.

Pro svoji kroniku, která vyšla v roce 1541, shromáždil Hájek velké množství pramenů, české i cizí rukopisné kroniky, výpisy z listin, legendy i záznamy lidových tradic a pověstí. Tam, kde mu materiály chyběly, neváhal dotvářet obraz českých dějin často do neuvěřitelných podrobností podle vlastní fantazie. Pro vypravěčské umění autora i pro obšírný a ucelený výklad národních dějin se Hájkova kronika stala na dlouhou dobu jednou z nejčtenějších a neoblíbenějších knih. Tím spíše, že díky katolictví svého autora nebyla v pobělohorské době zakázána. V dobách nejtěžších pak pomáhal její obraz dřívější moci a slávy českého státu udržovat v lidu národní cítění a lásku k českému jazyku a rodné zemi.

Hájkova kronika však byla chápána nejen jako literární dílo s poutavým "historickým čtením", ale časem a dlouho platila i za autoritativní a spolehlivý historický pramen. Aniž odhalila její chyby, omyly a výmysly, opírala se o ni řada historiků. Pod kritickým pohledem novodobé osvícenské historiografie však nejenže nemohla obstát, ale stala se přímo symbolem falzifikace a její autor se nevyhnul příkrému odsouzení jako "lhář, šarlatán a nactiutrhač". Přesto byla Hájkova kronika i nadále vydávána a čtena a stala se i bohatým zdrojem inspirace pro mnohá literární a výtvarná díla novodobé české kultury.

Vyprávění z Kroniky české:  Oldřich a Božena - rok 1007

Kníže český Oldřich času jarního, chtě sobě a svým služebníkům kratochvíl učiniti, šel do lesův. I přihodilo se dne jednoho, když se z lovu navracoval a jel skrze jednu ves, jížto jméno bylo Opučna. I uhledal prostřed vsi, ana stojí u studnice dívka velmi krásné postavy, praní šatu nechavši, tvář svou na kníže a jeho služebníky obrátila. I řekl jest kníže svým služebníkůům: věřte mi jistě, že jest toto div nemalý, ža tata véska velmi chatrná mohla takové krásné stvoření uroditi. Optejte se jí prosím vás, které jest její jméno. To oni když jsou učinili, ochotnou tváří odpověděla řkúc: Jest mé jméno Božena. Obrátiv se kníže k svým služebníkům řekl: Jistě vám pravím, že tato Božena bude má žena. Druhého dne kníže, povolav k sobě vladyk znamenitějších, rozkázal jim jeti do vsí, tu kdež jest stála děvečka peroucí, a oni přijevše do Opučné, patli se obyvatelům řkouce: Včera, když kníže pán náš jel skrze tuto ves, která jest dívka mající na sobě čechel stála u studnice peroucí jenž má jméno Božena? A oni řekli: Dcera Domarodova, souseda našeho, a povolavši jí, jim ji ukázali. Kteřížto opověděvše se  
Domarodovi otci jejímu a Samoborce její mateří, a vůli knížete oznámivše na dvůr knížete do Postoloprt přinesli, a že se zalíbila knižeti perouc, té vsi dali jméno Perúc. Ženy pak poctivější  oblékly jsou ji v rouno, kteréž kněžnám náleží, a před Oldřicha ji přivedly a on pojav ji za ruku, hned s ní před kněze předstoupil a tu hned vstoupil v svatý stav manželský.

 

Zdroj: internet

 

Menu

Úspěchy obce a knihovny

http://www.obecmokre.cz/kronika/index.php?nid=4986&lid=cs&oid=2546105

Mokré na internetové encyklopedii COJECO

http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=141965&s_lang=2&title=Mokr%E9

Mokré na WIKIPEDII

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mokr%C3%A9

Rychnovský deník

Mokré v regionálním deníku

http://rychnovsky.denik.cz/hledani/?dotaz=mokr%C3%A9&server=rychnovsky.denik.cz

Internetový časopis Místní kultura

...a Mokré na Místní kultuře

http://www.mistnikultura.cz/search/node/mokr%C3%A9

Kroniky a kronikáři

Web pro kronikáře

http://kronika.sf.cz

AKRON

Sdružení kronikářů a archivářů

http://akron.webmate.cz/index.php

KRAJANSKÉ LISTY VE SVĚTĚ

AUSTRÁLIE

http://www.cechoaustralan.com/

CHORVATSKO

www.jednota.hr

CANADA

http://17.zpravy.ca/

CzechFolks.comPlus

http://czechfolks.com/

Jak žijí Češi ve světě?

http://www.ceskekoreny.cz/

Český dialog

http://www.cesky-dialog.net/

Asociace nositelů legionářských tradic ANLET

http://www.anlet.cz/

Historický kaleidoskop časopis

http://www.historickykaleidoskop.cz/

Národní kronika

Národní kronika logo

Pravidla českého pravopisu

http://www.pravidla.cz/

Zkratky

http://www.zkratky.cz/

Slovník cizích slov

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/

POZOR!

Příručka pro případ ohrožení

http://www.obecmokre.cz/kronika/index.php?nid=4986&lid=CZ&oid=2179723

http://www.zachranny-kruh.cz/

Fulltextové vyhledávání

Archiv českého webu

Stránky archivovány Národní knihovnou ČR

http://www.webarchiv.cz/Nové stránky starých digitalizovaných kronik obce Mokré - klikněte zde!

http://mokre.nase-kronika.cz/

Emil Musil Daňkovský patron knihovny

Kresba Emil Musil Daňkovský

Překlad stránek

http://translate.google.com/translate?hl=cs&sl=cs&tl=en&u=http%3A%2F%2Fobecmokre.cz%2Fkronika%2F

Kronikářka obce Mokré

Dagmar Honsnejmanová

Obec Mokré
Mokré 12
517 71 České Meziříčí

Tel.: 494 661 303
Mob: 601 339 859

E-mail:
kronika.mokre@seznam.cz

Znak obce Mokré

Znak obce

Vydané knihy k prodeji

Kniha Obec Mokré v dějinách i současnosti 1390 - 2010

Mokré kniha obálka jpg.jpg

Mokerský receptář - titulní strana.jpg

Pohlednice k slavnostnímu odhalení znaků na obecním úřadě a knihovně

Pohlednice Mokré 2012 web.jpg

Pohlednice k výročí 620 let od první zmínky o obci Mokré

Pohlednice 2010

Pohlednice k výročí 120 let knihovny v Mokrém

Pohlednice k výročí 120 let knihovny v Mokrém

Pohlednice k výročí 125 knihovny v Mokrém

Pohlednice k výročí 125 let knihovny - 2014
aa-010[3].gif

WEB obec Mokré

www.obecmokre.cz

Mokerský zpravodaj

www.obecmokre.cz/zpravodaj2

Knihovna U Mokřinky

www.obecmokre.cz/knihovna

Logo Kroniky

Kronika

Triglav

http://www.obecmokre.cz/kronika/index.php?nid=4986&lid=cs&oid=3839473

Stoletý herbář

Barevná kopie je k zapůjčení v knihovně

http://www.obecmokre.cz/kronika/index.php?nid=4986&lid=cs&oid=672212

NÁVŠTĚVNÍ KNIHA - dotazy, připomínky, náměty nebo třeba jen vzkaz, můžete psát zde panu Emilu Musilu-Daňkovskému, který si vše pečlivě zapíše:

Za všechny příspěvky děkujeme!

http://www.blueboard.cz/kniha_0.php?id=275950&pid=f8e08bh503c8xkm&hid=n5msk3vcr8pikvkfdu6evophpstdjh

Prezentace obce

http://mesta.obce.cz/zsu/vyhledat-9821.htm

Plavba kolem světa

http://www.sailboat-singa.cz/

Starší ankety

Anketa - archiv

Návštěvnost stránek

034682
Ze života obce