Historie hřbitova

Historický vývoj hřbitova v Mokrém dle záznamů z Kroniky obce Mokré

Rok 1853

Památka přenešení evangelického hřbitova u obce Mokerské

V roku 1853 u obce Mokerské za představeného a kurátora církve Jiřího Baše a Josefa Dvořáka, staršího církve, jakožto od nich a skrze ně k tomu přivedeno, by na jiné lepší místo tento hřbitov přenešen byl, k čemuž skrze ně vysoké povolení vyjednáno, a s pomocí Boží, a pak tamějších evangelíků, jakož i některých jiných obcí k tomu se přihlásivších společně vystaven byl. A dne 7. srpna 1853 v neděli 4 hodinu odpoledne skrze dvojectihodného duchovního správce Jana Veselýho slovem Božím řádně vysvěcen, což se dálo v tomto pořádku:

K domu představeného Jiřího Baše se všecken lid sešel a odtud se hnul cestou k starému hřbitovu jenž leží na vrchu jménem Horka. Napřed šel se sborem zpěváků učitel Jan Michálek z Kláštera, za nimi šlo 12 mládenečků pak 12 drůžiček, pak šla jedna drůžička jménem Šalová z Mokré, která nesla na černé podušce v připraveném věnci klíč k novému hřbitovu, za nimi šel duchovní, představený a kurátor církve se staršími církve, sousedi obce mokerské a ostatní evangelíci z jiných obcí, pak za nimi lid obého pohlaví ze všech stran sešlý, nejméně 1500. Tak se šlo na starý hřbitov, kdež byla posledně pochována manželka Jana Dvořáka rodem Joštova z Očelic a tam po vykonané pobožnosti se hřbitov tento pro další pochování uzavřel a toto místo, kdež těla v Pánu zesnulých našich milých složena jsou, navždy zasvětilo.

A teprve se hnulo všecko, množství odtud k novému hřbitovu a když se přiblížili ke dveřím, učinil duchovní přiměřenou řeč, sbor nábožně zazpíval a pak vzal duchovní od drůžičky klíč, otevřel dveře nového hřbitova. Potom s nábožnými motlitbami a zpěvy a s výkladem slova Božího o těla z mrtvých vstání, toto posvěcení vykonalo a skončilo potom s vírou o přijatém požehnáním Božím lidstvo se rozešlo.

První jest tam pochován totiž druhý den 8. srpna 1853 Jiří Moravec z Mokrého a pak dvě novorozeňátka Josefa Dvořáka z Mokré a na nový rok 1854 letitá pana Kateřina po Jiřím Kvasničkovi z Čánky atd.

Hřbitov tento jest velmi ušlechtilého pohledu tak, že jej žádný mravně vzdělaný člověk, byť i náš nepřítel pohaněti nemůže. Nebo když pohlédneme jak na řádnou stavbu, tak i před ním na to zelené prostranství stromořadím vroubené, tento náš očekávající odpočinek kráslící, musíme o něm slovům "Kde láska trůn svůj postaví, tam se i poušť v ráje promění" uvěřiti, také nás může tato zelená cesta k našemu odpočinku vedoucí upamatovati na naši kvetoucí cestu mladosti, kterak nás vede k bílému stáří a konečně se ztratí mezi zdmi věčnosti. Také zušlechtění hřbitova toho jest patrným důkazem lásky společné s čím více bude láska společná obraceti zraky své na zušlechtění odpočinku svých, tím více bude pamětliva na konec žití vezdejšího a tím také bude šlechetnější a cnostnější život náš a až všeliká nešlechetnost světa ustoupí pravdě a cnosti, a až lakomství ustoupí obětavosti, pak bude to nové nebe a ta nová země, která podle zaslíbení Božího čekáme, v které spravedlnost přebývá.

Bože sešliž pomoci své, aby to brzy bylo - Amen!

Starý mokerský hřbitov z I.pol. 20. stol.

Pozoruhodný je nový evangelický hřbitov, který stojí na návrší nad obcí, na Mělích. Starodávný hřbitov obce Mokré je věnován pietní vzpomínce. Není zužitkován na půdu zemědělskou. Jest zarostlý hlohem, střemchou, šeříkem a trnkou, což v době jarních a letních květů dává zvláštní charakteristický ráz celé krajině (Čítanka kraje opočenského z roku 1937).

Rok 1915

V roce 1915 zasázena alej lipová ke hřbitovu. Na paměť smrti před pětisty lety mistra Jana Husa nazvána alejí Husovou.

V roce 1916 bylo nařízeno hejtmanstvím obcím by význačnější část obce, buď park nebo stromořadí pojmenována jménem některého vojevůdce neb člena vysoké postavení zastávající. Pročež nařízením donucení pojmenována alej ke hřbitovu, alejí arciknížete Bedřicha. Po převratě však bylo pojmenování aleje mistra Jana Husa obnoveno.

Poslední cesta, kterou odcházejí všechny generace mokerských lidí a místo jejich odpočinku na věčnost......

70. léta 20. století

O Lipové aleji Mistra Jana Husa v oddíle:

Lipová alej Mistra Jana Husa

Rok 2008

Dne 10.1.2008 zastupitelstvo na svém veřejném zasedání rozhodlo zapsat alej ke hřbitovu jako Významný krajinný prvek.

Rozhodnutí vystavil Městský úřad Opočno - životní prostředí

Název aleje byl obnoven schválením zastupitelstva obce dne 25.2.2008, a to:

"Lipová alej Mistra Jana Husa"

Historie jednoho náhrobku

V létě roku 1999 Obecní úřad v Mokrém zadal zpracování nového plánku hřbitova zahradním architektem, který upozornil zastupitelstvo na nejstarší náhrobek Jiřího a Anny Bašových.

Jméno „Baše“ se v tomto kraji vyskytuje již od roku 1683, kdy je poprvé zaznamenáno v bolehošťské kronice.

Jiří Baše, narozen 22.10.1798 v Bolehošti, svůj život spojil s Annou Moravcovou, také z Bolehoště. Roku 1822 se přestěhovali do Mokrého, kde zakoupili statek č. 35 od Jana Hedvičáka za 3 800 zl. a společně na něm hospodařili. 6.7.1865 Anna zemřela a Jiří zde žil sám až do své smrti 5.12.1880. Jejich společný náhrobek je pravděpodobně jeden z prvních na nově založeném hřbitově v Mokrém.

Bašovi hospodařili na statku dlouhá léta. Za připomínku stojí uvést nositele jména Baše, a to Emila Baše, narozeného 4.10.1887 v Mokrém, který se oženil s Boženou Holečkovou z Bohuslavic. V letech od 16.9.1923 – 17.7.1945 vykonával v obci starostu. Spolu s manželkou zde hospodařili a vychovali dvě dcery, Věru a Jarmilu. Mladší dcera Jarmila, narozená 8.4.1923, se v roce 1945 provdala za Vladislava Boukala a v roce 1947 přešel statek do jejich rukou. Statek patří rodině Boukalových dodnes.

Pan Vladislav Boukal poslední léta života zasvětil psaní kroniky obce Mokré. V současné době je již tento statek nepochybně historickou památkou. Je zrekonstruován a moderní doba jej viditelně nezměnila.

Od 15.9.2004 je náhrobek ve vlastnictví obce Mokré.